Žena do větru
Miloval ji moc. Více než cokoliv na světě. Ona může mít třeba nějaké, netradiční, hezké, romantické jméno. Růžena? Ano, zní možná trochu staromódně, ale znamená růži - královnu květin. A tato královna květin chodila i spala s hrdinou tohoto krátkého příběhu. A snad ho měla i ráda. Asi ano. Těžila z jeho peněženky, ale jejich vztah nebyl jen o penězích, protože je primárně, od něj, nepotřebovala. Ona s ním byla, ale nikoliv jen s ním. Byla ženou do větru, co má ráda život. A tak se stalo, že otěhotněla. S jiným. Jak jinak, a protože on byl zodpovědný, dohodli se, že půjde na potrat, takže to vydýchal. Všechno ji odpustil, protože ji přece tak moc miloval.
A čas šel dál.
Neuplynul však dlouhá doba - A lup! Byla těhotná znovu.Tentokrát si to již nechtěla nechat vzít. A proč? Protože ten, kdo jí to v opilosti udělal, měl dost peněz nato, aby platil tučné alimenty z kterých mohla v klidu, s děckem na krku, žít.
A náš romantický Romeo se dostal na vedlejší kolej. Zcela, náhle, nečekaně. Po tom všem, co pro ni udělal, po tom dlouhém čase, co dýchal jen pro ni byl náhle vyřazen z chovu, jak na chovné farmě, neb jím vybraná samice již byla obtěžkána.
A jaké moudro, jaké poučení z toho plyne?
Před jeho uveřejněním je nutné si na rovinu a bez okolků říci, že tento příběh se opravdu stal. Je ze života. Z reálného života. To vás asi nepřekvapí. Takové příběhy se prostě dějí.
A dokazuje to, že ten KDO MÁ VÍC RÁD, většinou prohrává nad střelci a dobrodruhy. Ale je to snad špatně? Jaká by našeho romantického Romea čekala budoucnost s ženou, co je do větru?
Bůh rozhodl za něj a on si, po krátkém čase zklamání a smutnění, našel holku od plotny, která mu porodila dvě prima děti a strávila s ním společně, v lásce, zbytek života. A bylo jim hezky a nakonec zemřeli v rodiném štěstí.
Nezdá se to jako velký příběh a žádný velký příběh to také není. A řečeno veršovanými slovy Shakesperovské divadelní hry: Dokonce se zdá, že nenese žádné velké poučení.
To zdání je však pouze zdánlivé. Kdo dobře čte mezi řádky, pochopí.
Kdo má míň rád, může v lásce vyhrávat, ale tato vítězství jsou často jen vítězství Pirrhova.
Pyrrhovo vítězství je slovní spojení, které vyjadřuje formální vítězství či úspěch, které ve skutečnosti ve svých důsledcích žádným vítězstvím či úspěchem není. Původně vzešlo z vojenství, ale stalo se používaným rčením v oblastech, v nichž se soutěží či se nějak hodnotí úspěch. Označuje především vítězství, které je příliš těsné a příliš draze zaplacené. Též označuje vítězství, při kterém je dosažený cíl buďto bezcenný, nebo přinesl vítězi namísto zisku hlavně ztráty.
Zdroj: cs.wikipedia.org