Robert Riker nebyl typický lovec odměn. Zatímco ostatní pronásledovali bandity a zrádce v neonových uličkách mega-cities, on se specializoval na lov dávno zapomenutých technologií a osamělých kyborgů. Tiché, chladné mise, které vyžadovaly spíše trpělivost než rychlou spoušť. Vesmír byl plný duchů minulosti, relikvií z velkých válek, strojů, které se omylem zatoulali či úmyslně zběhli hledajíc vlastní svobodu. Tyto anomálie bylo třeba zničit jako nepotřebný a často i nebezpečný odpad a Riker byl jedním z mála, kdo je dokázal vypátrat.
Jeho poslední zakázka byla speciální. Cílem byl Kyborg 326/Alfa – model, který měl být už dávno zničen. Všechny informace o něm byly smazány, zbývalo jen holé označení a souřadnice nehostinné, ledové planety, kdesi na okraji známé galaxie. Nikdo se neptal, proč je to tak důležité. A Riker se neptal taky. Jeho prací nebylo ptát se, ale konat.
On byl jen ten, kdo měl lovit, najít a eliminovat - a za to bral opravdu slušné peníze.
Mlčenlivost a diskretnost byla započtena v ceně.
***
Riker si utahoval přezky na svém pancíři a pozoroval, jak z lodi odpadává poslední kousek špíny z hyperprostoru. Loď byla malá, ale rychlá. Přesně taková, jakou potřeboval na tuto eliminační misi. Vždycky byl samotář, a proto mu to vyhovovalo.
Jeho cílem byl Kyborg 326/Alfa, který se ukrýval na planetě, kde právě přistál.
Dostal instrukce, že kyborg může být velmi nebezpečný. Až nevyzpytatelně. Mělo jít o model, jeden z prvních, který byl vybaven něčím netradičním, včetně bojového modulu. Kyborg utekl přímo z vývojového středika. Měl být dávno zničen. Všechny ostatní verze 326 byly zničeny jako nepovedené a teď měl Riker uzavřít tento projekt zničením posledního exempláře s názvem 326/Alfa.
Situace se zdála být jasná a lehká. Na planetě byl jen malý bunkr, zarostlý v písku a kamení. V tomto bunkru se kyborg ukrýval. Jeho eliminace měla být otázkou praxe a vše mohla ohrozit jen Rikerova hrubá chyba. Riker však chyby nedělal. Byl jeden z nejlepších ve svém oboru.
Venku zuřil ledový vítr, který by člověka bez skafandru roztrhal. Rikerovi to bylo jedno. Tohle nebylo jeho první rodeo. Věděl, jaké to je být ve válce, věděl jaké je to riskovat život.
Nyní byl na lovu s laserovou puškou v ruce, dýchal pomalu a zhluboka. Čidlo na jeho helmě mu jasně ukazovalo signál. Kyborg 326/Alfa byl uvnitř bunkru.
Dveře se otevřely s hlasitým skřípotem a Riker vstoupil dovnitř. Bunkr byl malý a zaprášený. Všude ležely kusy harampádí a rozbité elektroniky. Uprostřed místnosti stál stůl. Kyborg seděl u stolu, čelem k němu. Riker zdvihl pušku.
"Jsi Kyborg 326/Alfa?" zeptal se nevzrušeným, chladným hlasem.
Silueta kyborga zůstávala nehybná. Vzduch v bunkru se naplnil prachem a Rikerovi se zamžilo před očima, potom, co spatřil, že se kyborg odpojil od napájecího kabelu. Byla to žena!
To Rikera zaskočilo. Ne, to je nemožné! Kyborg 326/Alfa měl být prototyp bez jakéhokoliv pohlaví, určený pro boj a zvláštní operace! Riker stál se spuštěnou zbraní. Žena seděla u stolu. Nehýbala se. V jejích očích, které byly zrcadlem pro její duši, se odrážela únava, ale i klid.
"Já vím, proč jsi tady," řekla ženským hlasem. "Ale už nejsem tím, čím jsem kdysi byla."
Rikerova helma analyzovala její obličej. Byla to lidská tvář, ale v jejích očích viděl stopu po kyborgovi. Ty oči byly moc krásné. Riker pevněji sevřel svou pušku, protože cosi šustlo. Pohledem zkontroloval prostor a všiml si, že v rohu je klec s nějakým zvířetem uvnitř. S nějakým hrabošem. Vypadalo to, že tento hraboš je snad čímsi na způsob domácího mazlíčka. Zvíře držené v kleci pro potěšení. "Kruci, copak kyborg bez emocí a citu, potřebuje domácího mazlíčka?" blesklo mu překvapivě hlavou.
Žena se nehýbala. Hrabošík si přehraboval podestýlku a pak se pustil do okusování něčeho, co měl v kleci jako potravu.
"Jsem tu, abych tě eliminoval," řekl Riker, aby se srovnal a uvědomil si proč zde je a o co tu vlastně jde.
"Vím to," odpověděla žena. "Ale já chci zemřít. Už dlouho. Jen jsem nechtěla, aby mě zabil stroj."
Riker se chvíli díval na ženu a nevěděl, co má dělat. Žena kyborg bylo něco zcela výjímečného. Eliminoval spoustu kybrogů, ale všichni měli buď mužské nebo čistě robotické rysy.
Žena si začala pohrávat s výstřihem, s oblečením, začala smyslně odhalovat svoje prsa.
Riker sevřel svoji zbraň pevněji a zavelel: "Co to děláš?"
"Chci poznat to, co dělají lidé," a pak si stáhla vše co měla na sobě od pasu nahoru.
Riker sledoval její dokonalá ňadra. Vzrušilo ho to. Tep se mu zrychlil.
Kyborg vypadal naprosto dokonale. Jeho ženské tělo bylo smyslně přitažlivé.
"Jsem tu pracovně!" vyštěkl v rozčilení, ale jeho strohá poznámka jako by byla mířená spíše do vlastní mysli než k polonahé ženě před ním.
"Až poznám tebe, muže, vůbec poprvé, můžeš mne eliminovat. Je to moje poslední přání před smrtí. Splň mi ho. Nechci odejít z tohoto světa aniž bych poznala – lásku."
Její panenky se smyslně roztáhly a tomu Riker zcela podlehl. Sklonil svou zbraň...
A pak to přišlo. Náhlý a rychlý pohyb ženy, kterým nahmatala skrytou zbraň. Vyšlehl výstřel, jenž rozerval Rikerův skafandr. Rikerova smrt byla rychlá a bezbolestná, protože než si stačil uvědomit co se děje jeho tělo vnitřně explodovalo a roztříklo se ve vlastním skafandru.
Kyborg 326/Alfa, vůbec první bojový kyborg, do kterého byla experimentálně implementována ženská logika, ženské intuitivní řešení situací, se jen usmál, pak odebral mrtvému Rikerovi zbraně a přístupový ovládací panel od vesmírné lodi.
"Musíme najít nový domeček, tady bude brzy horko, lásko," řekla žena a pak vzala klec s malým hrabošíkem a aniž by s sebou vzala cokoliv dalšího vyšla z bunkru, odblokovala si Rikerův vesmírný stroj a odletěla s ním skrývat se někde v hlubinách vesmíru před dalšími lovci, kteří jí budou brzy hledat.
