Poslední léto starého světa (The Last Summer of the Old World)
Bylo to úplně obyčejné úterý, když super-boháč Larry Page, polobůh datového světa a spolumajitel BIG TECH IT firmy, která se rozlezla do každého mobilu i do každé domácnosti, na svém soukromém ostrově zjistil, že je nejchudším mužem na planetě. Nestalo se, že by o své miliardy přišel při krachu na burze. Stalo se něco mnohem horšího: ty miliardy přestaly lidi zajímat. Stejně jako peníze, počítače, mobily...
Všechno toto si nechal Starý svět a ten nový - nastávající - přinesl klid a harmonii. A nové bytí. Krásné nové bytí pro člověka.
Všechno začalo tím, že se „to“ prostě objevilo. Žádná tisková konference v Silicon Valley, žádné měsíce marketingu. Objevilo se pár létajících talířů na obloze a pak... prostě někdo – někde – uvolnil chybějící mezikrok. Kód, který neovládal data, ale energii a prostor.
Larry stál na terase svého sídla a díval se na horizont. Jeho ochranka, elitní žoldáci placení horentními sumami, tam pořád stála, ale v jejich očích bylo něco jinak. Jeden z nich si právě sundal sluchátko a zahodil ho do bazénu. Pak se podíval na Larryho. V pohledu měl pohrdání a hluboký, upřímný nezájem.
„Kam jdeš?“ zakřičel Larry. „Mám s tebou smlouvu!“ „Smlouvu na co, Larry?“ otočil se muž. „Venku se objevily stroje, co nepotřebují elektřinu ani benzín. Lidi v nich mohou létat a parkujou s nima na orbitě jen proto, aby se podívali na východ slunce na prahu vesmíru. Tvoje peníze jsou teď jen jedničky a nuly v systému, kterej nikoho nezajímá. Jdu domů. Máme s klukama rozdělanej projekt na čištění oceánů. Jen jako hobby. Konečně práce, co má smysl. A nemusím jí dělat, ale chci ji dělat... To je něco, co krysy jako ty nikdy nepodpořily. Tak se tu měj - brzo ti asi spousta lidí přijde říct svůj názor na to, jak jsi je okrádal. Bez ochranky to budeš mít asi fakt blbý... Prachy už nikoho nezajímaj. Teď se ukazuje kdo jak myslí. Tam je hodnota. A to je docela zábavný... “ muž se pobaveně zasmál a pak společně s ostaními členy ochranky za pohrdlivého smíchu a s vyzívavým poklepáním na luxus, který je obklopoval, opustili ostrov.
Ve diskovém, oválném létajícím stroji, který nepotřeboval ani letecké palivo, ani elektřinu ani žádný jiný zdroj pohonu, který by sis musel koupit.
Larry zůstal sám. Zkusil zavolat Brinovi - spolumajiteli jeho BIG TECH firmy, ale sítě byly prázdné. Brin byl pravděpodobně schovaný někde pod zemí ve svém bunkru, který si vystavěl pod honosným sídlem a Karibikem se potulovala jeho jachta, kterou někdo zavlekl na volné moře a nechal ji tam - protože elita a bohatství přestalo dávat smysl. Brin se ocitl bez „děvek“, které se nechaly koupit a připadal si jak starý jezevcem ve smrduté noře. Jeho exkluzivita se vypařila. Už nebyl polobůh. Stal se nepotřebnou součástkou starého, nefunkčního stroje.
Mezitím v zaprášených městech, kde lidé dřív odpočítávali vteřiny do konce směny, nastala tichá revoluce. Nikdo nevyšel do ulic s transparenty. Lidé prostě přestali chodit do práce, která je srala. V továrnách na zbytečnosti se zastavily pásy.
A v jedné malé dílně na okraji velkého města seděl mladý mechanik. Před sebou měl rozdělaný generátor, který nevrčel, ale jen lehce vibroval v harmonii s okolím. Pracoval už osmnáct hodin v kuse. Mechanik zapomněl jíst, zapomněl pít. Jeho přítelkyně mu přinesla kafe, ale on ho jen odsunul. „Už si dej pauzu,“ usmála se. „Pauzu?“ podíval se na ni s očima zářícíma nadšením. „Proč bych to dělal? Tohle funguje! Rozumíš? My teď můžeme postavit cokoliv. Zdroje máme - všechno máme. Nepotřebuje žádný dotace, žádný pojišťovny, žádný povolení, regulace - trapně omezující zákony. Prostě stavíme, protože můžeme. A tenhle generátor teď bude pohánět osvěltení v naší ulici. Nejen pro naše děti, až půjdou večer domů - pro mě, pro tebe, pro Loydovi, co bydlí naproti.. Volná energie zdarma, co nám přinese extra světlo navíc.To mě nabíjí víc než spánek.“
Lidé nebyli jiní. Byli jen hladoví po smyslu. A teď, když jim „Nový svět“ dal svobodu, pracovali jako šílení. Stavěli, tvořili, sdíleli. Nedělali to pro ego, ani pro peníze, které stejně zmizeli, ale pro ten čistý, syrový pocit štěstí z toho, že jsou užiteční pro společné dílo.
Jídla bylo spousty a v takových chutích jaké svět dosud neochutnal. A co víc potřebuješ k životu?
Nikdo nikomu nebral židli, na kterou sis chtěl sednout, protože židlí bylo dost - a nejen proto se k sobě lidé chovali dobře. Nový svět zářil barvami, zatímco starý svět postavený na egu, hierarchii a soukromých ostrovech, koupených za miliardy vlastníky BIG TECH firem, zmizel během jednoho léta. Tiše odezněl v tichém smíchu lidí, kteří si uvědomili, že už se nemusí dávat výpalné v podobě placení za energie.
Brin a jemu podobní zalezli do bunkrů, zatímco Larry Page seděl na pláži na jednom ze svých ostrovů, který už mu stejně nepatřil, a díval se na prázdný oceán. Poprvé v životě pochopil, že je úplně sám. Jeho žena se rychle sbalila a stejně rychle ho opustila jako krysa, která opouští potápějící se loď a ani nikdo jiný, tam venku, už ho nepotřeboval. Svět totiž konečně začal svobodně žít.
