Jiné dimenze

Menu

SKiP027: Malé kotě

 

Dimenze: SKIP - super krátké příběhy
Autor: Petr Matějček
Datum: 12. září 2025

Malé kotě

man-6556992_1280

Jednou večer, když déšť bubnoval na okenní parapet jako bubeník na konci koncertu, seděl jsem sám doma. Stíny se protahovaly do všech koutů a v každém tichu jsem slyšel jen tlukot vlastního srdce. Byl to jeden z těch dnů, kdy je člověk dole, tak dole, že by se nejraději propadl do země. V hlavě mi zněly jen staré, smutné písně, přehrával jsem si v mysli svůj neúspěšný život i tíživou situaci, do které jsem se dostal. Moje myšlenky na sebevraždu dospěly ke svému zhmotnění.

Rozhodl jsem se to dnes večer skončit. Nijak romanticky - žádné podřezávání žil, žádné věšení se na klice, jen tuba prášků, která spolehlivě zastaví moje srdce.

Vyndal jsem jí z domácí lékárny a prášky vysypal na stůl před sebe. Připravil jsem si velkou sklenici vody a vzal první prášek do ruky.

Najednou se však ozvalo slabé, tiché mňau. Bylo tak tiché, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem se nepřeslechl. Otočil jsem hlavu ke dveřím a znovu se ozvalo to stejné, zoufalé zamňoukání. Opatrně jsem se zvedl z křesla, došel jsem ke dveřím a pomalu je otevřel.

Ve vchodu, v tom největším lijáku, stálo malé kotě. Bylo promoklé na kost, třáslo se zimou a mělo oči jako dvě malé, zelené hvězdičky. Byla to ta nejmenší a nejskromnější bytost, kterou jsem kdy viděl. Bez váhání jsem ho vzal do rukou. Bylo tak lehké, že jsem měl pocit, že se mi rozpustí. Zabalil jsem ho do deky, dal mu misku s mlékem a po zbytek večera jsem si ho vzal k sobě na gauč.

Lehlo si mi na klín a začalo spokojeně příst. Ten zvuk mi nahrazoval ticho, které prostupovalo můj byt, jenž kromě mně a mé samoty nikdo jiný nesdílel. Už mi nebylo jedno, co bude dál, protože jsem věděl, že už nejsem sám. Že už jsme dva. Bylo to, jako kdyby mi život a Bůh poslal malého anděla, aby mi ukázal, že i v těch nejtmavších dnech existuje světlo a naděje.

Když jsem šel spát, kotě se schoulilo do klubíčka vedle mé hlavy a já jsem poprvé po dlouhé době usnul klidně, bez myšlenek na sebevraždu. S každým jeho nádechem jsem cítil, že už v tom nejsem sám. Možná, že nakonec není tento příběh o mně a mých trudných myšlenkách, ale o jednom malém, opuštěném kotěti, které si našlo domov. A v tom domově našlo i svého nejlepšího přítele, kterému zachránilo život.

 

***************
Malé kotě

Jednou večer, znenadání
přišlo kotě k mojím dveřím
byl jsem smutnej, dost na dně, dost dole
a to kotě mě přišlo potěšit


teď na mém klíně, spí si klidně,
když spím i já
přede vlídně, už nejsem sám
už jsme dva
**************