Quetzacalův lehký úkol
Sluníčko se dralo skrze okení tabulky a život na planetě Zemi se rozjížděl do dalšího dne. Pachtění lidské, ta marnost všeho, ta bezděčná lopota z povětšiny motivovaná vlastním prospěchem, se chystala přidat další dílek, další nicotnou kapku, další malicherný korálek na náhrdelník existence lidského druhu.
Ve stejnou dobu Quetzacal usedl do své holografické pracovny. Jeho pracovní úkol nebyl nijak významný. Byl, dá se říci, obyčejný, rutinní. Nečekalo ho nic mimořádného.
Usmál se. Ještě jednou zhlédl na holografické obrazovce planetu Zemi. V jeho mimozemském jazyce se nenazývala Země. V jeho jazyce neměla název. Ostatně - copak lidé dávají názvy kamenům? Nebo - a to v lepším případě stromům a keřům? Nikoliv.
Quetzacal to viděl stejně. Jako mimozemský koordinátor stavby letového kanálu měl své povinnosti. A dělal svou práci dobře. Byl za ní také dobře honorován. Jeho mimozemský druh nepoužíval měnu. Ač se to člověku může zdát podivné, odměnou byl počet partnerek, které si mohl dovolit. A on si jich mohl dovolit přehršel. Měl se dobře. A proto také dobře a tvrdě pracoval.
Na jeho ještěří tváři se objevil ještě pobavenější úsměv. Dnešní den bude lehký. Stavba letového koridoru pokračovala dobře, pracovali dokonce v nadplánu a zdálo se, že dokončí stanovené úkoly dříve než se čekalo. A to by znamenalo bonusy, odměny i chválu. A to mu dělalo skvěle na duši. Znamenalo by to mnoho partnerek na víc. A to on měl rád.
Pohladil si svými drápy ještěří kůži. Toto gesto bylo znamením blaženosti a spokojenosti. Pláty na těle se mu tak hezky zarovnaly. Pokud jedinec jeho druhu bojoval nebo byl rozladěný, naštvaný či snad v ohrožení, pláty na těle se mu stavěly do bojové polohy. To se dělo i když pociťoval stres, nervozitu nebo napětí. Nic z toho se však v této chvíli Quetzacala netýkalo.
***
Myšlenkou programoval na holografické obrazovce jeden pracovní úkon za druhým. Stroje všechno vykonají. Precizně, bez odmlouvání a rychle.
Jedinců jeho druhu byly miliardy miliard. Jeho druh žil na stovkách miliónů planet. Expandoval a podmaňoval si vesmír rychlostí dravých kobylek.
Quetzacal naposledy zkontroloval osu stavby. Dnes v cestě letovému koridoru stál nějaký nevýznamný planetární systém obíhající kolem jedné hvězdy. Lidé tuto hvězdu nazývali Slunce. Pro Quetzacala neznamenala nic. Jenom kámen na cestě, jenž je třeba odvalit, jenom díru, kterou je potřeba zasypat, aby cesta byla rovná. Letovým koridorem se zanedlouho budou nebeskou rychlostí řítit dopravní prostředky jeho druhu. A nesmí jim stát v cestě žádné vesmírné smetí. A planety tohoto planetárního systému hvězdným smetím byly. Quetzacal je během pár chvilek rozdrtí, díky výkonným strojům, na prach, a s tím co zbyde si poradí jako vždycky. Jako s odpadem. A tím bude mít pro dnešek hotovo. Byl před ním lehký pracovní úkol. Začal si pohvizdovat v ještěří, mimozemské, řeči a zvýšil svou mozkovou činnost, aby měl práci rychle hotovou.
***
Netrvalo dlouho a vše měl připraveno. Ještě mimoděk pohlédl na biologický sken planet, které se právě chystal odstřelit. Žádná z planet nevykazovala významnou míru života. První planeta, nejblíže hvězdě, kterou lidé nazývali Merkur, byla dočista mrtvá, na druhé planetě, Venuši, panovali otřesné klimatické podmínky pro jakýkoliv život, a až třetí planeta byla poseta póvlem. Jakýmsi podřadným žijícím druhem. Quetzacal a jeho druh na to, co ukázal biologický sken, pohlížel stejně jako lidé pohlíží například na žížaly či mravence. Copak se člověk, který buduje dálnici a přijede s těžkými stroji rozrýt louku a postavit další kilometr, ohlíží na to kolik žížal či mravenců na louce žije? Nikoliv. Je to pro něj podružná informace. Zbytečná. Nikdo, život žížal, brouků, mravenců a jiných biologických forem života, žijcích na louce, neřeší. Stejně tak Quetzacal neřešil člověka. Člověk, jako zcela nevýznamný a podřadný druh mu byl zcela lhostejný. Quetzacal ještě jedním očkem shlédl biologický sken ostatních planet, spíše ze zájmu, než pro cokoliv jiného, a potom zahájil výstavbu. Mohutné vesmírné koráby, stavební stroje, vylétly z jeho planety, aby planetárním skokem překonaly velkou vzdálenost, a objevivše se u hvězdy, kterou lidé nazývali Sluncem, započali ničivé dílo. Z planet tohoto solárního systému neměla zůstat ani jediná. Vše se mělo udát během krátké chvíle, protože Quetzacal, jeho vyspělý mimozemský druh i technika, pracovali rychle a precizně.
A mezitím se nicnetušící lidstvo probouzelo do krásného, slunečného dne...
