Den, kdy pršela z nebe láska💖🌦
Dimenze: SKIP - super krátké příběhy
Autor: Petr Matějček
Datum: 30. dubna 2025
Jsou dny, kdy se vyčasí, vyleze sluníčko a udělá se opravdu krásně. Všechny to láká ven. Nikdo nechce sedět doma.
A to jsou právě okamžiky, kdy Andělé Boží otevírají oblaka a sesílají na zem lásku. Je to systém otevřených dveři. Avšak tyto dveře nebudou otevřeny dokořán napořád. Jde o limitovaný proces, který dá šanci těm vnímavějším se do sebe zamilovat, protože v tyto dny jsou srdce lidí, z vůle Boží a ze síly Andělů, prostoupena touhou spojovat se, ve dvojice. V páry. V lásku. Ve svazky tak pevné, že překonají leckerou bouři nepochoprní i nedorozumění. Že odolají tlaku času.
Jsou to přesně ty okamžiky, kdy musíte chytit nabízenou šanci za pačesy, a vyhrát všechno. Prostě urvat svoje štěstí, bez ohledu na okolí. Doslova jak šílenec se vrhnout z vysokého útesu a doufat, že voda v moři pode mnou bude tak hluboká, abych si nezlomil krk o nízké dno. Jsou to možnosti, dané Bohem, kdy doatáváte do rukou karty se samými esy a takovou hru může prohrát jen hlupák.
Má to však háček. Musíte být ochotni hrát. Vsadit svoje srdce do banku a hrát o jeho přízeň. A to chce odvahu! Nikoliv každý ji má. Nikoliv každý je ochoten riskovat.
A právě proto jsou zde dny, kdy mají zamilovaní, s pomocí Andělů, umetenou cestičku k sobě. Z nebe prší láska, kterou nikdo nevidí neb láska JE neviditelná, ale všichni ji vnímají a cítí.
A právě v takový den, se schylovako k velké bitvě mezi dvěma národy. Jejich spor byl o území, ale kromě mocipánů, kteří si chtěli posouvat hranice to, obyčejným lidem, bylo jedno. Dokázali se dohodnout, chtěli žít své prosté životy, pracovat, bavit se, milovat se. Ale vrchnost je zákeřně hnala proti sobě, protože rozdělení a znepřátelení lidé se lépe ovládají.
A tak byl naplánován plán velké, rozhodující bitvy a bylo stanoveno datum, kdy se spustí ofenziva.
Jenže, snad z vůle Boží neb Bůh už se nemohl koukat na lidskou hloupost, která žene národy k zabíjení, a nebo snad pouhou náhodou, právě v den, kdy měla proběhnout bitva, otevřely Andělé nebe a proudy lásky počali zkrápět zem. Zpočátku to byl jen takový malý, vlahý deštík, ale ten postupně nabíral na síle, brzy se změnil v hustý déšt, po pár hodinách byl z deště liják, a krátce po poledni se strhla opravdová Lásky-Bouřka. Silné vibrace bičovali zemi a v ten moment zaveleli velitelé obou znepřátelených armád k útoku.
K jejich překvapení se však útok nekonal. Vojáci prodchnutí dobrem zahodili zbraně a rozhodli se, že nebudou bojovat. Pod vlivem lásky měli jedinou touhu.Jít domů a políbit ženy, manželky i přítelkyně a pohladit svoje děti po vlasech. Od jejich touhy nebylo daleko k činu.
"Jdem domu, hoši," zaveleli ti nejodvážnější a chtěli opustit bojiště, ale jejich velitelé jim pohrozili, že je zastřelí. A tak ti nejodvážnější, s vědomím, že bojovat nechce nikdo z obyčejných vojáků a být pod veliteli, kteří chtějí zabíjet vlastní muže, je idiocie, zastřelili velitele a pak šli všichni domů.
Když druhá armáda viděla, co se děje - udělali to samé.
A tak v den, kdy pršela na Zem láska, skončila také jedna naprosto nesmyslná válka.
