Tree man – senzační stromový muž
povídka spisovatele Petra Matějčka
Vše začalo zcela normálně, i když se domnívám, že jsem prostě byl předurčen stát se stromovým mužem už od malička. Narodil jsem se předčasně a celé dětství jsem byl neduživý a bojoval s rozličnými chorobami. Trpěl jsem také silnými alergickými vyrážkami a také jistou ojedinělou formou lupénky. I díky tomu jsem se tak nějak stranil kolektivu dětí a neměl žádné kamarády.
V době dospívání to bylo nejpalčivější. Chlapci kolem začali chodit s dívkami a já jen smutně příhlížel skrze okno svého pokoje na jejich šťastné tváře. Která dívka by také chtěla chodit s chlapcem, který má tělo pokryté odlupující se lupénkou
Nenáviděl jsem se za to a propukal v zoufalství. Téměř každý den jsem uvažoval o sebevraždě a moje mysl se utápěla v depresích a temnotách. Moje dobrovolná separace a stranění se kolektivu však měla jeden velký pozitivní výsledek. Hodně jsem četl. Četl jsem prakticky pořád. A kdo čte, hodně se dozví. Trávil jsem u knížek většinu svého času a témata, která mne zaujala jsem si pak dohledával na internetu a prováděl tak své vlastní bádání. Bavilo mne to. Na spoustu věcí jsem přišel a spoustu šílených věcí jsem také do své mysli absorboval. V tomto období jsem nasával jak houba a středobodem mého zájmu se, samozřejmě, stala myšlenka jak ozdravit své tělo. Jak se zbavit alergických reakcí, lupénky a vyrážek, které mne sužovaly. Všechno tohle martýrium, kterým jsem si musel projít v mládí byl však obrovský dar, který změnil můj život a dostal mne tam, kam bych se jako normální teenager jen těžko mohl dostat.
Stal se ze mě „pan vyjímečný“, stal se ze mě nad-člověk, nový druh, nový vývojový stupeň, stal se ze mě – TREE MAN!
*****
Mé počáteční utrpení bylo vykoupeno pozdější jedinečností. Nebylo to však přirozené, nebylo to samo od sebe. Přičinil jsme se o to. A Bůh mi pomohl. Je to logické, protože v bibli se praví, že ten kdo bude tlouct na nebeskou bránu tomu bude bude otevřeno. Kdo bude chtít – bude mu dáno. A kdo se bude modlit, bude vyslyšen. A já se nejenom modlil, ale také jsme se přičinil o změnu životního stavu, ve kterém jsem se nacházel.
Někdo by mohl namítnou, že mi pomohla náhoda, ale já vše dávám do souvislosti s tím, co jsem vyjevil v předchozích větách. Náhody se dějí, ale každá náhoda má ve svém prvopočátku příčinu. A tuto příčinu způsobujeme my. Svým chováním, jednáním i tim jak myslíme, tím, o co usilujeme, kam směřujeme myšlenky, energii, vlastní touhy a vlastní snažení. A já vše tohle směřoval k tomu, abych byl zdravotně v pořádku. Po všech stránkách. A protože jsem tomu obětoval opravdu téměř veškerý svůj volný čas – Bůh mne vyslyšel.
Asi vás bude zajímat jak se to stalo. Nedivím se. Každého to zajímá. Dobrá. Popíši vám tedy přesně bod zlomu a přerodu obyčejného mladíka Luka Barbera, prolezlého všemožnými zdravotnímí problémy, v jedinečného a světoznámého stromového muže.
Z mé pestré četby mnoha knih brzy vykrystalizovala jistá fascinace propojení člověka s přírodou. Tento fenomén, tento úkaz, se táhl mnoha jedinečnými díly renomovaných filozofů, doktoru, vědců či myslitelů jako červená nit a spojoval tak mnohé teorie, obory i zdánlivě neslučitelné, v jedno. Utvrdilo mne to v názoru, že tento předpoklad je správný, a že tímto směrem bych měl směřovat vlastní uzdravování. Nikoliv chemizací a léky, která člověka podstatě jenom vzdalují, ale právě přiblížením se k prapůvodnímu přírodnímu principu – to mne fascinovalo a chápal jsem to jako cestu pro mě vhodnou, protože doktoři mi, za celý můj krátký život, nijak výrazně nepomohli. Jejich mastičky a léky ještě paradoxně zhoršovali moje stavy a já se po jejich léčení propadal do ještě hlubších depresí. A tak jsem všechnu tuhle chemii vyhodil a začal se soustředit na vlastní metodu léčby. A ta se měla opírat o základní principy přírody, protože příroda sama nejlép ví, jak napravit to, co je pokažené. Dělá to automaticky aniž bychom ji k tomu museli nutit. Je to fascinující a neskutečný princip Boží, který žádný lékař nemůže přechytračit. Samouzdravující princip, obsažený v každém z nás, je opravdovým zázrakem, který málokdo dokáže ocenit tak, jak by si to opravdu zasloužil. Nevážíme si vlastního zdraví a když už to dojde tak daleko, že se náš organismus zhroutí, pak teprve hledáme cesty jak se co nejrychleji navrátit k normálu.
To jsem, ale trochu odbočil. Vraťme se k tomu, že jsem po svých sedmnáctiletých narozeninách vyhodil všechny léky a mastičky. Rodičům jsem samozřejmě nic neřekl. Byly by proti. Dále jsem chodil k doktorům a z lékáren si vyzvedával medikamenty, ale ty ihned po příchodu domů končily v odpadkovém koši a nebo spláchnuté v záchodě.
Chemie pro mě nebyla cestou. Poohlížel jsem se po bylinkách. A tak jsem začal experimentoval s koupelemi v bylinkách a kombinoval je s různými solnými roztoky a zábaly. Věnoval jsem se také odkyselení a pročištění těla a přirozené obnově buňky. A mohl jsem ten celý zázračný proces obnovení a uzdravování sledovat přímo na svém těle, na své kůži, na svém organismu.
Brzy došlo k výraznému zlepšení a to mě motivovalo. Rodiče byli šťastní neb viděli, že se zlepšil nejen můj zdravotní stav, ale také psychika a přikládali to správné léčbě doktorů. Netušili, že léky končí v záchodě a já se potajmu ubírám novou, neprobádanou cestou fascinujícího léčení založeném na čistě přírodní bází.
*****
Souznění s přírodou. To byl fenomén, který mne nedával spát a bylo to proto, že kdykoliv jsem se snažil procítit přírodu, například při procházce v lese, dramaticky se mi ulevovalo a můj organismus sílil. Bylo to fascinující. Fascinovali mne zejména stromy. Jejich síla, mohutnost a moudrost. Často jsem je objímal a snažil se splynout s jejich dušemi. Doslova do nich mentálně vstoupit. A měl jsem pocit, že se mi to dařilo. Měl jsem utkvělý a doslova hmatetelný vjem, že jsem s nimi dokázal navazovat komunikaci a vyměňoval si s nimi podvědomé signály. Tyto signály se pak objevovaly v mé mysli v průběhu dalších dní. Šlo o jakési „zašifrované zprávy“, které mne docházely teprve zpětně.
Vše začalo nejasnými pocity, později jsem vídal symboly a v poslední řadě přišly vize. Nejdříve nedokonalé a potom zcela konrétní, ale to až už když jsem se stal opravdovým tree-manem. Na počátku jsem skrze pocity a nejasné symboly dokázal vnímat co se mi, asi, stromy snaží sdělit. Rozmlouval jsem s nimi samomluvou na mnohá témata a, samozřejmě ,mne zajímalo také léčení. Vzkazy od stromů přicházely jednoznačné. Brzy jsem skrze své cítění dospěl k názoru, že musím udělat to, co se z mého podvědomí dralo.
Stromy se totiž léčí smůlou. Ta je principem jejich obnovy. A co pomůže stromům může, v určité míře, posloužit i člověku. Začal jsem se zabývat tímto tématem a vyhledávat si o něm další informace a BINGO! Zjistil jsem, že lidé se dříve za pomocí smůly léčily! Na starém divokém západě, kde nebylo lékařů ani léků si prý kovbojové léčili rány smolnými obvazy! A léčení to prý bylo věru zázračné! Ten komu shořela kůže při požáru, údajně, dokázal její plnou obnovu, za pomoci léčení smůlou během pouhých čtrnácti dnů!
Podobné, neověřené, informace mne fascinovali natolik, že jsem, při každé procházce v lese sbíral smůlu a experimentoval s ní. Dělal jsem si z ní koupele, obvazy, zkoušel jsem jí pozřít v nápojích i jídle a to přesně v množství i formě jak mne vedla intuice, která ke mně přicházela skrze symboly. Skrze vzkazy stromů.
Věnoval jsem se této činnosti téměř každý den a mé tělo se začalo měnit. Uzdravovat! Má kůže začala být opět normální, vyrážky, lupénka, záněty a opary mizely a už se nevracely. Fascinovalo mně to!
Pokračoval jsem v tom dále a dále. Když mi bylo 25 let byl jsem vzor zářícího zdraví! Má kůže po celém těle byla dokonalá, ale já neustával ve své přírodní cestě. Stále jsem se opájel smůlou, pil jí v nápojích, jídle, vtíral si jí do oblečení, abych její vůni a hřejivý pocit štěstí, který mi dodávala, cítil na svém těle po celý den. Vtíral jsem jí i do pyžama, spal jsem na smůle a doslova se jí prodchnul. Brzy se má kůže začala měnit. Lehce hrubnout, ale já na to nedbal. Dělalo mi to dobře. Cítil jsem změny uvnitř vlastního těla a byly mi příjemné. Každý den jsem chodil do lesa objímal stromy a komunikoval s nimi. Vzdaloval jsem se čím dál tím více společnosti, ale to bylo jedno. Stejně jsem byl od mládí jedinec na pokraji. Našel jsem si práci jako noční hlídač jednoho odlehlého prakoviště. Tím pádem jsem v noci pracoval, téměř s nikým se nestýkal, dopoledne spal a odpoledne, před tím, než jsem šel na noční, trávil po lesích. A samozřejmě jsem stále experimentoval a přibližoval se tak stromům, jak jen to bylo možné.
*****
Uběhlo dalších pět let. Bylo mi třicet a moje kůže se během tohoto času změnila na kůru. Nejdříve na zádech a břiše, pak na stehnech a posléze na celém těle kromě obličeje. Ten jenom ztmavl, zvrásčitěl, ale nepůsobil anomálně. Začal jsem nosit rukavice, dlouhé kalhoty a rukávy, a to i v létě. Mohl jsem tak lehce svoji odlišnost utajit. To, že chátrám v obličeji nebylo nic prapodivného. Můj šéf sice poznamenal cosi o tom, jestli nejsem na drogách, ale ujistil jsem ho, že nikoliv. Prostě chátrám věkem. Nikdo přece nemládne. Šéf to vzal jako vtipné vysvětlení a mně to zachránilo další tři roky. Jenže... změna se brzy objevila i na mé tváři. Z tváře se stala kůra a vlasy mi zezelenaly. Už to nešlo tajit a šéf mne s hrůzou vyhodil.
Sousedé, co mne potkávali, se mne počali stranit a mnozí říkali, že je třeba mne zavřít do blázince nebo na infekční. Začal jsem být prostě vizuálně velmi nápadný. To vše navenek. Pranic mi to však nevadilo, protože ta nejdůležitější změna se udála uvnitř. Tím, jak se ze mě stával tree-man, začala se měnit moje duše. Pocity klidu a harmonie, přesně takové jaké zažíváme v hlubokém lese, počaly prostupovat moji mysl. Nejdříve šlo o pouhé záchvěvy a chvilky, posléze jsem se dokázal do tohoto stavu jedinečného souznění dostávat na celé hodiny. Nyní již v tomto stavu žiji trvale.
Tehdy však byl podstatný fakt, že jsem přišel o práci. Příšel jsem o obživu a přísun peněz a musel řešit, co budu dělat dál. Duchovně jsem se propadal zcela jinam a materiální záležitosti už pro mne neměly pražádný význam. Peníze mi došly a nebylo už za co si koupit potraviny. A tak jsem přestal jíst. A brzy jsem zjistil, že jídlo vlastně nepotřebuji! Vyživovala mne smůla a sluneční paprsky! Přesně v tomto bodě jsem se začal stávat opravdovým TREE-MANEM! Na mém bytě narůstal dluh a jelikož jsem neměl peníze, tak mne domácí brzy vyhodil. Stal se ze mě bezdomovec a tak jsem si zabalil pouhý jeden batoh nejnutnějších věcí a vyrazil tam, kde mě bylo dobře. Do lesa. Postavil jsem si tam chatrč a začal žít v lese v souznění s přírodou. Brzy jsem odhodil veškerý šat, protože má kůže se stala kůrou a dokonale mne chránila proti nepřízni počasí i proti zranění. Cítil jsem báječně. Mít kůru je stokrát lepší pocit než mít kůži. Věřte mi. Je to tak. Znám oba stavy a mohu je, na rozdíl od vás, porovnat.
Stal se ze mne opravdový TREE-MAN. Nový vývojový druh. Žil jsem v lese, v souznění a v harmonii s přírodou, obklopen svými přáteli, stromy. Každý den jsem strávil až několik hodin v hlubokých meditacích. Brzy jsem si však započal všímat rozdílnosti mezi jejich výhodou kořenů a mé trapné volnosti pohybu. V tomto mezistavu jsem strávil další roky a když mi bylo čtyřicet pět let, rozhodl jsem se pro radikální řešení. Má duše mne k tomu táhla. Vykopal jsem hlubokou jámu a doslova se do ní zasadil. Začal jsem slábnout a cítil jak mé tělo odumírá a zhruba po dvou dnech v jámě jsem upadl do bezvědomí. Neumřel jsem však. Nevím jak dlouho jsem v bezvědomí byl, ale když jsem procitl, byl již ze mne opravový tree-man! Cítil jsem nádheru kořenů, cítil jsem se zasazený v zemi a skrze kořenový systém jsem mohl spolehlivě komnunikovat s celým lesem, s celým ekosystémem, s dokonalostí přírody. Osvbodil jsem se ztěla a stal se stromem.
*****
Stát se stromem by byl hezký happy end. Pro mě určitě, ale Bůh pro mne měl jiný úkol než si spokojeně růst v lese a až se naplní můj čas - rozpadnout se na prach z něhož jsem vznikl, dle biblické pravdy: prach jsi a v prach se obrátíš.
Ač jsem se stal stromem neztratil jsem schopnost lidské řeči. Lidské mluvy. A tak lidé, kteří chodili do lesa ve kterém jsem rostl, se mnou začali komunikovat. Bylo jen otázkou času než mne objevil první náhodný člověka a řekl o té senzaci dalším. Mluvící strom! Ano, bylo tomu tak! Byl jsem mluvící strom!
Stala se z toho senzace a brzy ke mně proudily davy nadšenců, televizní štáby, novináři, fotoreporétři a všichni se se mnou chtěli bavit. Stal jsem se celosvětově známý, bylo o mně natočeno stovky dokumentů a filmů, poskytl jsem stovky rozhovorů – stala se ze mě celebrita.
Novináři a celá sláva kolem to však byla jen jedna stránka mé popularity, mé známosti. Chodili ke mně také celé skupiny studentů, duchovních nadšenců, myslitelů, vědců, politiků ba i prezidentů. Vyhledávali mne i populární osobnosti, herci, zpěváci, umělci, malíři. Vedl jsem rozhovory také s papežem a nejvýznamnějšími duchovními vůdci tohoto světa.
Tohle všechno jsem chápal jako zadostiučenění vůči všemu tomu zdravotnímu utrpení, kterým jsem si prošel v mládí a bez kterého by nic z výše řečeného nebylo. Našel jsem tak své místo ve světě, plnil jsem zajímavou životní misi a přitom sdílel každým okamžikem věčnou harmonii přírody. Stal jsem se šťastnou bytostí a díky tomu, jsem veškerý ten humbuk kolem mne zvládal s přehledem. Bavil jsem se pošetilostí lidí a bavilo mne s nimi diskutovat. Můj hlas se ozýval jakoby z útrob kmene, protože má ústa již zarostla, můj trup se změnil v kmen a mé tělo se časem obalilo větvemi a narostlo na nich drobné jehličí. Vzdáleně jsem ještě snad mohl připomínat člověka, ale osobně jsem se cítil být již tree-manem. Stromovým mužem.
Mé poselství světu bylo prosté. Vždy jsem ho prokládal do všech rozhovorů, které se mnou kdokoliv chtěl vést. Trpělivě jsem odpovídal na otázky a nikdy nezapoměl zmínit, že člověk pochází z lůna přírody, je její součástí a do lůna přírody se také navrátí. To byla moje zpráva. A možná to byl smysl mojí existence, můj osud. Měl jsem se stát tree-manem a předat lidem vědění o skutečnosti, na kterou již zapoměli.
Mějte tedy na paměti, milí lidičkové, zejména pokud hledáte v životě štěstí, že štěstí je o tom, žít v harmonii. V harmonii s okolím, a zejména v harmonii s přírodou. Toto vám vzkazuje jedinečný exemplář, který se kdysi jmenoval Luke Barber, dnes však již známý jako - TREE MAN!
🌳🌳🌳🌳🌳🌳
