Video trailer představující hlavní hrdiny: Svatá trojice: Incident v Mrtvém městě (0:39 minut)
Ve vesmíru málokdy vidíte, že se pronásledují dvě hvězdné lodě. Když tomu tak je, pak je v tom většinou nějaká levota. Buď jsou obě lodě v rukou vesmírných banditů, kteří si vyřizují účty, nebo jedna z nich patří Inter-galaktické armádě a banditům ta druhá, a tak tomu bylo i v tomto případě.
Hvězdné plavidlo Inter-galaktické armády, jakési vesmírné policie, která bdí nad dodržováním pořádku a střeží hlavní vesmírné cesty mezi planetami, pronásledovalo obrovskou rychlostí nevelkou kocábku banditů. Byla to šílená honička a oba stroje i jejich piloti, ze sebe dostávali téměř maximální výkony. Menší a obratnější hvězdolet banditů prozatím úspěšně unikal, k čemuž plně využíval svých manévrovacích schopností. Hvězdné plavidlo inter-galaktické armády dokázalo vyvinout větší maximální rychlost, ovšem právě na úkor obratnosti, takže vzájemný souboj zatím vyzníval nerozhodně.
Oba hvězdolety se dlouho řítily vesmírem až najednou a nečekaně zamířili bandité na oběžnou dráhu planety, kterou právě míjeli. Sestoupili rychle a nebezpečně, ale jejich manévr jim vyšel. Pronásledovatelé se rozhodli neriskovat poškození a zůstali se svým strojem prozatím na oběžné dráze. Přesné a výkonné armádní radary lokalizovaly stroj banditů. Přistál v polorozpadlém městě, které zde zbylo po civilizaci, která ve vzájemných válkách zničila sama sebe. Dalo se předpokládat, že bandité opustili hvězdolet a rozhodli se ukrýt někde ve městě.
Velitel armádní hlídky rozhodl jednoznačně.
Vyslal ve výsadkovém modulu tři armádní jednotky, aby prozkoumaly situaci a eliminovaly nepřítele. Bylo jasné, že tahle svatá trojice se s tím párat nebude. Do ulic opuštěného města totiž vstoupily Beast, Buldog a Nexus 6.
Beast byl likvidační jednotka. Absolutní hrdlořez ve službách práva. Humanoid založený na zvířecí bázi, který měl v popisu práce zabíjet, likvidovat, ničit. Neměl strach z ničeho a jednal instinktivním způsobem. Jeho instinkt mu velel zabij toho, koho tvoji lidé označí za nepřítele. Za normálních okolností byl ve hvězdoletu Inter-galaktické armády hybernován a přiveden k životu jen pokud bylo potřeba. Strašlivé monstrum, ale svojí práci vykonávalo dokonale. Byl nasazován proti nejtěžším zločincům a do nebezpečných situací, ve kterých se předpokládal ozbrojený konflikt, při kterém téměř vždy tekla krev.
Buldog byl android s lehčím panceřováním a pekelně rychlou rekací i orientací. Jeho povrch byl lehce nazlátlý a když se dal do pohybu, viděli jste často jen mihnutí. Byl vhodný na průzkum a byl využívaný také jako mozek průzkumné skupiny, protože jeho taktické uvažování bylo, díky vloženým programům, na vysoké úrovni.
Nexus 6 byl robot ověšený zbraněmi těžkého kalibru s dokonalým zaměřováním. Dokázal trefit i myš v poli na vzdálenost několika kilometrů. Jeho výhodou bylo silné panceřování, nevýhodou snížená pohyblivost. Nicméně i přesto byl při přesunech rychlejší než obyčejný člověk. Nexus 6 často kryl záda svým spolubojovníkům nebo pomocí své dokonalé zaměřovací techniky prozkoumával na dálku terén.
Sotva tahle svatá trojice opustila výsadkový modul, ihned si každý z nich našel úkryt za polorozbořenou zdí.
Bylo jasné, že teď půjde do tuhého, ale zvířecí humanoid, android i robot si z toho těžkou hlavu nedělali. Byli stvoření k boji a ten právě začínal.
„Hvězdolet banditů je dva bloky odsud – přesně 560 metrů,“ zahlásil Nexus 6.
„Maximální krytí a budeme se přibližovat. Bandité už zřejmě opustili hvězdolet a budou někde ve městě tak pozor, maximální opatrnost,“vyhodnotil situaci android Buldog.
Tři armádní jednotky se pomalu začaly přibližovat k hvězdoletu. Využívaly ruin, z rozbitých domů, skrývaly se za ně a zároveň kryly jeden druhého a kontrolovaly okolní prostor tak, aby je nemohl překvapit nečekaný útok.
„Sensory nehlásí žádné teplo. Vypadá to, že bandité budou daleko,“ozval se Nexus 6 a bylo to přesně tak.
Trojice vojáků došla až k hvězdoletu a prozkoumala ho. Byl opuštěný a ani nebyl připravený k rychlému odletu. Vypadalo to, že bandité věděli, co dělají a zřejmě nebyli na této planetě poprvé.
„Co teď?“nadhodil drsným hlasem Beast.
„Nexusi?“vyzval Buldog robota a ten dobře pochopil jeho výzvu.
„Sensory nehlásí nic. Nevidím žádného člověka v dosahu 500 metrů.“
„Budeme postupovat touhle ulicí. Maximální krytí, Nexusi hlaš, kdyby senzory něco objevily,“zavelel Buldog a trojice armádních jednotek začala rychlým tempem postupovat ulicí vpřed.
Situace nevypadala nejlépe. Bandité měli dost času na to ukrýt se někde ve městě a navíc ho zřejmě znali. Možná na něm měli svojí tajnou základnu nebo v něm minimálně nebyli poprvé. Město bylo rozlehlé a hodně budov ještě stálo.
Vypadalo to, že robota, androida i zvířecího humanoida čekalo hledání jehly v kupce sena, ale díky sensorům, kterými byl vybaven Nexus 6 a díky rychlosti, s jakou se mohli pohybovat, měli daleko větší naději na úspěch než obyčejní lidé. Postupovali rychle ulicemi a vzájemně si kryli záda.
Asi po pěti minutách průzkumu se ozval Nexus 6: „Mám tepelný zdroj. Nedaleko od nás. 300 metrů nalevo. V té žluté budově. Pozor!“
„Postupujeme k budově. Maximální krytí,“reagoval Buldog aniž by polevil v tempu a jeho spolubojovníci ho automtaticky následovali.
„Něco se mi nezdá. Buď nejde o člověka nebo je ten člověk již mrtvý,“zahlásil Nexus 6.
„Jen jeden a mrtvý?“ houkl trochu nakvašeně drsným hlasem Beast.
„Jeden a pokud je to člověk, tak je mrtvý.“
Armádní jednotky se v dokonalém souladu dostaly do žluté budovy a tam je čekalo překvapení. Nexus 6 měl pravdu. Ležel tam jeden mrtvý bandita ale, bylo podivné, že byl zastřelený klasickou zbraní.
„Asi si vyřizovali účty mezi sebou,“ mudroval Beast.
„Nebo měl jiný názor než ostatní,“ prohodil Buldog a těžko říct, jestli to myslel jako vtip, protože armádní jednotky si moc na legraci nepotrpí. Jejich emoce a programy slouží k jedinému cíli – k boji a zajmutí, eliminaci, či přímé likvidaci protivníka.
„Ale jsme na dobré stopě. Bandité budou blízko, ale zatím je nevidím,“ zkoumal okolí svými senzory Nexus 6.
„Půjdeme západním směrem,“ rozhodl Buldog a všichni rychle vyrazili.
Postupovali opět rychle ulicemi a doufali, že senzory Nexuse zachytí nějaký život.
Několikrát změnili směr a snažili se systematicky prozkoumávat část města, kterou zřejmě prchali bandité.
„Moment!“ zastavil své spolubojovníky Nexus 6: „Pod námi je zřejmě rozsáhlé podzemí. Nemohu ho dost dobře lokalizovat, ale něco pod nám zřejmě je. Mohli se ukrýt tam, moje senzory zeminou neproniknou, ale něco tam cítím.“
„Najdi nejbližší vchod do podzemí,“ nařídil Buldog tónem, který byl velitelský a přesto v něm bylo znát dostatečná míra přátelství a kolegiality. Armádní jednotky, než dojde k zničení některé z nich, spolu bojují v mnoha misích a jejich vztahy se tím utužují.
„Támhle ten dům,“ukázal Nexus 6: „Z jeho podzemních garáží vede chodba do podzemí.“
Buldog beze slov trhl hlavou směrem k budově a celá trojice vyrazila tím směrem.
Dostali se až do podzemních garáží a stáli na úpatí chodby před železnými dveřmi.
„Rozstřel to!“ vybídl android Beasta.
„Konečně,“ broukl si pro sebe Beast, bleskově natáhl svůj rotační kulomet a několika dávkami rozstřílel zámek na kusy.
Nexus 6 dveře rychle vykopl a s odjištěnými zbraněmi těžkého kalibru vyrazil do chodby jako první. Chodba byla neosvětlená a byla v ní špatná viditelnost. Nexus 6 se spoléhal na své lokátory a skenery a vedl svoje druhy stále vpřed.
„Něco tu je!“ zarazil se náhle.
V chodbě bylo šero, tma a mrazivé ticho, které přerušovalo jen vzrušené dýchání zvířecího humanoida Besta.
„Cítím, že je tu něco živého,“ zašeptal robot a dodal: „A je to blízko. Blíží se to chodbou!“
Trojice se přitiskla na stěny a připravila do palebné pozice.
„Je to člověk. Určitě. A spěchá!“
Poslední větu už nemusel Nexus 6 ani dodávat, protože chodbou se začala rozléhat ozvěna kroků. Bylo jasné, že chodbou někdo běží.
„Nexusi, sejmi ho,“ zavrčel Beast.
„Moment! Musíme zjistit, jestli to není civlista,“ oponoval android.
„Sakra Buldogu, civilista v opuštěném městě? Ať ho Nexus zaměří skenerama a sejme ho na dálku dřív, než nás ten běžící maník spatří a udělá poplach. Třeba jsou za ním další,“ vyplodil ze sebe Beast nezvykle dlouhou úvahu.
Android v bojových programech, umístěných ve svých paměťových blocích,během setiny sekundy zanalyzoval bojovou situaci a kývnul hlavou: „Nexusi, sejmi ho.“
Ani ne vteřinu na to se ozval tichý svistot a tlumený výkřik. Bylo slyšet jak tělo upadlo na podlahu chodby a opět se rozhostilo ticho.
„Dobrá práce plecháči, omrknu to,“ šeptnul Buldog a bleskovou rychlostí se přesunul k bezvládnému tělu.
Prozkoumal ho a pokynul zbývajícím dvěma armádním jednotkám ať ho následují.
„Je to bandita, nemá u sebe zbraň a vypadá nějak potrhaně. Dost divný, asi se likvidují mezi sebou. Zřejmě nějaký neshody nebo si dělí kořist,“ zamyslel se android a pokračoval: „No nic, jdeme na to. Už budou blízko, takže opatrně vpřed. Držte se po stranách!“
Trojice začala, tentokráte opatrněji, postupovat chodbou, která vypadala, že nemá konce.
„Blížíme se do části, která se hodně větví. Cítím to, i když tady v podzemí jsou moje senzory mírně potlačené. Za chvíli se dostaneme do bludiště chodeb a zřejmě tam budou i nějaké pokoje a místnosti,“ tichým, strojovým hlasem zašeptal robot.
„Já zase cítím, že mne svrbí ruka na spoušti. Bude krvavej karneval,“ uchechtl se zvířecí humanoid a výhružně, spíše pro sebe, zachrčel hlubokým tónem, ze kterého by každému smrtelníkovi naskočila strachem husí kůže.
„To bude,“souhlasil potichu Nexus 6: „Cítím tam bytosti, zřejmě lidi. Je jich šest.“
„Kde přesně jsou?“ chtěl získat podrobné informace k analýze Buldog.
„Dva hlídají chodbu, ostatní jsou ve výklencích podél chodby. Ty výklenky zřejmě budou pokoje. Nevím jestli mají dveře nebo jestli jsou to jen jeskyně,“ stroze zahlásil robot.
„To bude masakr,“ zachrčel Beast.
„Co to vyřešit plynovou bombou? Nexusi, jednu ve svém zbrojním arzenálu máš ...“ obrátil se android na robota a větu záměrně nedokončil, protože chtěl znát jeho stanovisko. Nechtěl mu dávat použítí bomby přímým rozkazem, i když platil za velitele téhle operace.
„Tady v podzemí bych ji neriskoval. Je tu Beast,“ vyjádřil se k návrhu robot.
Plynová bomba by androidovi ani robotovi nic neudělala, ale Beast byl založený na organické bázi a tak by po explozi nemusel vyváznout bez následků.
Na Beastovi bylo vidět, jak začíná být netrpělivý. Jeho rekace a emoce byly geneticky modifikovány a nastaveny pro boj. Beast měl i výbornou intuici a cítil, že tuhle minibitvu se šesti lidmi by měla trojice armádních bojových jednotek zvládnout s přehledem.
Buldog se na chvíli soustředil pak tichým hlasem co nejstručněji vyložil bojový plán: „Nexusi, přiblížíš co nejblíže a v rychlém sledu sejmeš dvojici, která hlídá chodbu. Zřejmě nastane zmatek a ostatní začnou vybíhat z výklenků, tak se zaměř na levou stranu a trochu to pokrop svojí těžkou výzbrojí. Já a Beast si bereme pravou stranu.“
Beast souhlasně zamručel a sevřel pevněji pulsní rotační kulomet.
„Jdeme na to,“ syknul android a akce začala.
Nexus 6 svým dokonalým zaměřovacím systémem odstřelil během jediné sekundy dvojici banditů, kteří měli hlídat chodbu. Nebylo to těžké, protože zřejmě podřimovali, ale hluk jejich mrtvých těl, která sebou plácla o podlahu způsobil, že z levé a pravé části vyběhli další dva bandité. Ozval se ohlušující rachot pulsního rotačního kulometu, který se mísil z těžkotonážním arzenálem Nexuse 6, který také spustil palbu. Dvojice banditů byla okamžitě zneškodněná a jejich ranami znetvořená těla sebou prudce udeřila o podlahu chodby.
Nastalo opět ticho.
„Jsou tam ještě dva. Bojí se vylézt. Oba jsou na pravé straně chodby,“ zašeptal Nexus 6.
Beast, jakoby náhodou, zkontroloval svůj pulsní rotační kulomet. Buldog pochopil jeho reakci a kývnul na něj: „Beaste, jsou tvoji.“
Androidi Buldogova mají emoce radosti a smíchu omezené na minimum, ale vypadalo to, že se na jeho tváři vyloudil přeci jenom malý a nepatrný úsměv.
„Dvacet metrů, pak je výklenek a tam jsou,“ napověděl Nexus 6 a spustil svoje zbraně do klidové polohy.
Byl to náznak toho, že Beastovi bezmezně věří. Ten jen souhlasně zachrčel a vyběhl. Byl rychlý. Hodně rychlý. Těsně před výklenkem skočil, takže bleskově proletěl kolem ustí výklenku a ozvala se jen krátká dávka z jeho pulsně rotační zbraně. Chodbou se rozlehl výkřik zraněného člověk. Beastův zvířecí obličej se stáhnul do pohrdlivého úšklebku, sáhl si k opasku, bleskově vyndal malou bílou kuličku a bez váhání ji vhodil do výklenku. Ozval se malý výbuch, řev a pak bylo opět ticho.
„Nemohl sis odpustit ten skok, viď?“ pokáral naoko robot zvířecího humanoida, když společně s androidem zkontrolovali všechny výklenky. Všude byl klid, jen na zemi se válelo šest těl mrtvých banditů.
„Trocha show neuškodí. Na rozdíl od tebe jsem tak trochu člověk, plecháči,“ rýpnul si do Nexuse Beast.
„Teď bych se asi měl zasmát,“ reagoval kovově robot, čímž v podstatě projevil určitý druh smyslu pro humor, který však nebyl ničím jiným než pouhou logickou dedukcí.
Beast opět stáhl svůj obličej do strašlivého úšklebku a téměř provinile se zeptal: „Už je po zábavě?“
„Šest plus jeden mrtvý ve městě. To máme sedm banditů,“ uvažoval nahlas Buldog: „To není všechno. Minimálně tři ještě chybí. Jejich hvězdolet byl desetičlený. Musíme to tu pročistit pořádně. Jdeme!“
Trojice bojových jednotek začala postupovat po okrajích chodby do ticha a šera.
„Před námi bude zřejmě výtah nebo něco takového,“ ozval se po zhruba minutovém pochodu Nexus 6.
„Nahoru nebo dolů?“ zeptal se android.
„Dolů a dole to bude pěkně členitý a cítím tam tři lidi, ale je to moc hluboko, takže přesnější údaje nemohu poskytnout,“ soustředil se svými senzory robot.
„Já tam první nesjedu, mám rád svojí kůži,“ zavtipkoval Beast.
Android vyvolal ve své mysli paměťové bloky s válečnými strategiemi a řekl pevným hlasem: „Nepojedeš první Beaste. Poslouchejte, uděláme to takhle ...“
Beast, Buldog, Nexus 6
***
„Sakra Jacku, něco se děje, pojď sem honem!“ zavolal poplašeně Harry.
Jack rychle přiběhl k monitorům a zaklel: „To jsou vojenský armádní jednotky a vyřídily naší předsunutou skupinu. Sakra!“
Udeřil zlostně pěstí do monitoru.
„Pozor chlape. Sotva jsme tu rozchodili záložní zdroje aby nám šel kamerovej systém a ty bys to hned rozmlátil. Jsi moc velkej pruďas!“
Jack jen mávnul rukou a jinak Harryho poznámku ignoroval: „Kde je Moris?“
„Hlídá toho mrňavýho paňácu, co jsme ho unesli. Jsou vzadu ve skladišti.“
„To je dobře. Ten mrňavej paňáca je naše vstupenka do nóbl života.“
„Jasně, až ho prodáme, tak budem v balíku“ vesele zahlaholil Harry.
„Jo, jenže ještě dřív budeme muset vyřídit ty vojáky,“ Jack trochu očistil monitor a sklonil se nad něj, aby lépe videl detaily: „A sakra ...“
„Co je?“ houkl Harry.
„Dobře se podívej na monitor. Vyslali proti nám zvířecího muže, androida a robota, typ Nexus, zřejmě pátá nebo šestá řada.“
„Nic moc vyhlídky. Zvířecí zrůdu, pokud je sama, opiješ rohlíkem, je blbej jak putčtok i když bojovník je to dobrej. Android už je větší sousto, ale Nexus? A ještě minimálně pětka. To je zlý Jacku, to je zlý.“
„Nesejčkuj!“ zakřičel rázně Jack a podíval se opět na monitor: „Teď se blíží k výtahu. Máme málo času. Připravíme jim překvapení. Rychle dělej, nesmíme ztrácet čas!“
***
„ ... dá se předpokládat, že bandité, až uslyší výtah, budou dole čekat a až se otevřou dveře spustí palbu nebo tam hodí bombu. Proto vymontujeme vršek výtahu, Nexus sjede asi do ¾ šachty a potom vyleze odstraněnou střechou výtahu a zůstane ve výtahové šachtě. Má silné panceřování, takže i kdyby tam bandité hodili malou bombičku neměl by mít problém. Až výtah sjede uplně dolů a bandité začnou se svojí estrádou Nexus, ukrytý ve výtahové šachtě, je lokalizuje senzory a půjde najisto. V tu chvíli se do šachty spustíme i my a dokonáme, co bude potřeba. Otázky?“ nastínil taktiku Buldog.
„Nejsou,“ zazněl kovový hlas robota.
„Nexus si užije, my ostrouháme,“ naoko zklamaně zaklel Beast, ale bylo na něm vidět, že je rád, že do výtahové šachty nemusí jako první. Jako zvířecí humanoid neměl rád úzké a stísněné prostory.
„Jdeme na to!“ řekl android sice potichu, zato dostatečně odhodlaně.
***
„Jacku, Jacku, výtah se pohnul. Už jedou bastardi!“ zahalekal Harry.
Jack, vůdce a mozek banditů, byl protřelý a nebezpečný zločinec. Nebyl to jen hrdlořez, co se svojí bandou přepadal vesmírné lodě a loupil a drancoval, byl to i velice inteligentní jedinec, který dokázal získat informace a útočil na jisto. Věděl, kterou vesmírnou loď přepadnout a věděl i jaký má naklad. Posledních pár lupů se mu ale nezdařilo a opravy jejich v bojích často poškozeného hvězdoletu ho stály tolik, že už potřeboval nutně nějakou podařenou akci a unést toho malého, bílého paňácu, to byl kšeft století.
Sám pro sebe se usmál sebevědomím a zlomyslným smíchem a syknul: „Dojdi pro Morise, zábava začíná!“
***
Nexus 6 zmáčkl červené tlačítko a výtah se pomalu rozjel směrem dolů. Bylo slyšet jen tichý svistot a občasné zavrzání železného lana o kladku. Kdyby byl ve výtahu člověk, jistě by se modlil, jenže Nexus 6 nebyl člověk. Byl to robot a tak klidně a bez emocí vyčkával a senzory prozkoumával šachtu. Přesně ve ¾ hloubce se prudce vyhoupl na střechu výtahu a zachytil se o výstupky na stěně. Výtah mezitím pomalu sjížděl dolů. Nexus 6 přepnul na rádiovou komunikaci a zahlásil: „Cítím tam nějaké bytosti, ale jedna z nich má tak silné vyzařování, že totálně rozhazuje moje senzory. Musím je proto tlumit, aby se nepřetížily.“
„Rozumím. Počkej, až výtah dojede dolů, bandité zahájí akci a pak se do toho pusť!“ odpověděl mu telepaticky android.
Na větší vzdálenosti spolu mohli komunikovat pouze robot a Buldog. Robot měl vestavěnou vysílačku a android zvládal příjem myšlenek díky silně vyvinutým mentálním schopnostem. Jen Beast se svými zvířecími instinkty byl ochuzen o tuto možnost a často jen přihlížel tomu, jak jeho spolubojovníci spolu komunikují beze slov, a tak tomu bylo i v tomto případě.
Výtah dojel dolů a s bouchnutím se zastavil. Jeho dveře se se zavrzáním otevřely. Nexus naplno použil své sensory, ale nějaký silný signál mu je přetížil a tak byl nucený je opět ztlumit.
Bylo ticho. Zlověstné ticho. Nedělo se nic. Dobrých 30 sekund se nedělo nic. Minuta uplynula a opět nic.
Nexus 6 použil rádiové spojení s Buldogem: „Co teď?“
„Ještě vyčkej!“
Uplynuly další tři minuty. Nekonečné tři minuty. Člověk už by dávno v takhle napjaté situaci panikařil, ale android a robot neměli se stresem nebo s netrpělivostí problém. Dokázali by čekat třeba celý den, bez hnutí, ve stejné pozici, když by bylo zapotřebí.
Nexus 6 opět zkusil rozzářit své senzory, ale neznámá síla mu je okamžitě zahltila.
„Nemohu analyzovat situaci, senzory musím mít na minimu,“ strojově konstatoval.
Buldog rychle zhodnotil situaci a dospěl k rozhodnutí: „Spusť se dolů a zaútoč. Jdeme za tebou.“
Nexus 6 se odrazil od stěny a padal dolů. Naprosto přesně tak, jak jeho elektronický mozek propočítal, propadl odstraněnou střechou výtahu a jeho kovové nohy zapružily při nárazu o podlahu. To už měl současně zbraně připravené v palebné pozici a chystal se spustit, s využitím téměř veškerého zbrojního arzenálu, kterým disponoval, pravý střelecký karneval, ale v poslední desetince sekundy jeho elektronické mozkové obvody palbu zablokovaly.
„Ahoj ty plechová nádhero,“ ozval se posměšný hlas Jacka Tilbota.
Nexus 6 stál ve výtahu a vyslal neslyšitelný rádiový signál Buldogovi: „Zůstaňte v šachtě!“
Buldog, který mezitím už s Beastem sestupoval šachtou dolů, ho přijal a okamžitě chytil zvířecího muže za rameno.
„Stop!“ syknul.
Beast i android tak zůstali uprostřed výtahové šachty a vyčkávali. Nemohli vidět to, co vidět robot.
„Tak co je ty bečko šrotu? Trochu se ti nějak zaseklo střelivo,“ smích Jacka Tilbota se rozléhal výtahovou šachtou.
Nexus 6 stál nehybně ve výtahu s odjištěnými zbraněmi. Před ním se rozprostírala velká místnost a uprostřed ní stáli bandité Jack Tilbot, Harry a Moris a před nimi klečel malý, bílý tvor se spoutanýma rukama a s podivnou helmou na hlavě. Tilbot a jeho parťáci na něj mířili zbraněmi. Nebylo pochyb, že jde o rukojmí.
„Kde máš svoje dva kámoše!“ přešel Jack z veselého tónu na tvrdší notu.
Nexus 6 zatím mlčel.
„Tak ať se koukají ukázat a se zajištěným arzenálem nebo to do toho bílýho prcka našiju!“ v hlase vůdce banditů byla znát zloba, odhodlání, ale zároveň bylo jasné, že moc dobře ví, co dělá.
„Jdeme dolů,“ ukázal prstem Buldog směrem ke dnu výtahové šachty.
Zvířecí humanoid kývl na znamení souhlasu a začal se rychle spouštět po železném laně.
„Á, tady jsou. Drobečkové. Hezky jste se srovnali v tom výtahu,“ přešel opět do radostného tónu Tilbot, protože ho potěšilo, že se objevily i zbývající dvě bojové armádní jednotky, přesně tak, jak si přál.
„Propuste rukojmí, vzdejte se a my vám zaručíme řádný soud!“ pronesl pevným, ale klidným a nekonfliktním hlasem Buldog.
„Ale, ale, ale,“ teatrálně zopakoval vůdce banditů a podíval se na své dva společníky. Ti se drsně zasmáli.
„Tak android nás chce zatknout a zaručit nám proces? Tak to se musím smát. Stejný proces jako udělali s chlapama tam nahoře.“
Moris se uchechtnul, Harry mlčel a líně a výhružně si převaloval v ústech žvýkací tabák.
„Moje senzory blokuje ta malá bílá bytost, kterou drží jako rukojmí,“ vyslal telepatickou myšlenku androidovi Nexus 6: „Jde z ní neuvěřitelná energie, která prostupuje všechno kolem.“
„Zatím vyčkáme. Uvidíme, jak se situace vyvine,“ odpověděl telepaticky Buldog.
„Propusťte rukojmí“ zachrčel výhružně Beast.
„Dej si pohov zvířecí muži. Tady rozhodujeme my co se bude dít, jinak to tenhle podivnej bílej paňáca nepřežije,“ rýpl Harris pulsní pistolí do rukojmí.
„Co jsi vlastně zač, že jsi tak ceněnej?“ zajímal se Moris
„Jsem bytost, která ví všechno,“ promluvil tiše malý tvor.
„Jak všechno?“ podivil se Tilbot.
„Vím všechno co bylo, co je a částečně co bude, proto se mně všichni bojí a všichni mně chtějí zabít.“
Tilbot se zamyslel, a i když to znělo podivně, věřil tomu. Netušil, proč měl tenhle malý paňáca, tak vysokou cenu. Teď, když se to dozvěděl, začal jeho mozek pracovat na plné obrátky. Paňácu nemusí přece prodávat, může ho využít sám, ale nejdřív se potřebuje zbavit těch tří zatracených armádních jednotek.
„Ty víš co bude? Znáš budoucnost?“ zeptal se malé bytosti znenadání Moris.
„Částečně ano.“
„Tak to bys měl vědět i jak to tady dopadne.“
„Já to vím. Vy zemřete,“ řekla klidně malá bytost.
Harrymu zaskočilo a rozkašlal se. Moris přitisknul pulsní pistoli těsněji k tělu bílé bytosti a zařval: „Drž hubu! Tyhle kecy si nech vod cesty nebo tě voddělám a to hned!“
Malá bílá bytost stála s klidem a pokorou a nebyla na ní znát nejmenší známka strachu: „Mně nemůžeš zabít. Nezaniknu nikdy, ale to je právě to, co nikdo nedokáže pochopit a proto se mně všichni snaží využít nebo zlikvidovat.“
„Co to je za kecy?“ rozčileně rozpřáhnul rukama Harry a podíval se na Tilbota.
Tilbot horečně přemýšlel. V jeho chamtivém mozku mu běžely stovky situací, jak by mohl s tímhle malým, bílým paňácou vydělat. Jako první ho napadly sázky na fotbal. Vždyť ten mrňous určitě bude vědět dopředu jak dopadnou jednotlivé zápasy inter-galaktické ligy a z Tilbota se stane nejbohatší chlápek ve vesmíru, navíc naprosto legálně. A to by byl jen začátek. Tilbot se usmál při představě jaké neomezené možnosti by mu mohl malý bělouš poskytnout a napadalo ho spásná myšlenka.
„Když teda víš všechno tak mi řekni, jak se pohodlně zbavím těchle tří prašivejch vší,“ řekl a ukázal na armádní jednotky, které stály bez hnutí ve výtahu a bedlivě pozorovaly celou situaci.
„Vím jak by ses jich mohl zbavit. Řeknu ti to, když mi sundáš přilbu.“
Moris se zhrozil: „To ne, Jacku. To ne! Když jsme ho měli unýst, říkali nám přece, že mu nesmíme sundat přilbu, protože pak může bejt strašně nebezpečnej. Proto ji taky má nasazenou na tý svý oválný bílý palici!“
Tilbot začal být nervózní.
„Co to je za finty, ty mrňousi?“ vykřikl a zlehka praštil pažbou pulsní pistole malou, bílou bytost do zad.
Její éterické tělo se prohnulo, a i když rána nebyla moc silná, bytost bolestí zasténala.
„Budeš dělat, co ti řeknu nebo tě sejmeme. Jasný!“ procedil skrze zuby vůdce banditů.
„Vy budete ti, kdo zemřou. Vím to. Vím, co se stane,“ řekla klidně bytost.
Moris začal ztrácet nervy: „Já ho vodbachnu, Jacku! Co to je za kecy!“
„Klid Morisi! Potřebujeme ho, je náš rukojmí a potom, mysli na prachy, který za něj získáme!“
Moris se uklidnil: „Ok, ty vždycky víš, co dělat.“
To Tilbot věděl dobře. Měl v plánu, zbavit se dotěrných armádních pronásledovatelů a pak sejmout Harryho i Morise a paňácu si nechat jen sám pro sebe.
„Tak, co s nima, Jacku?“ nadhodil Harry a ukázal směrem do výtahu.
Vůdce banditů si důležitě promnul bradu: „Nejdřív android vyšle zprávu do hvězdoletu, že nás našli mrtvý a malýho, bílýho paňácu taky.“
„Nemohu se spojit s armádním hvězdoletem. Jsme pod zemí,“ suše konstatoval Buldog.
„Tak to budeme muset všichni na povrch a pak zprávu pošleš!“ viděl snadné řešení Harry.
„Do jedné minuty už nebudete mezi živými,“ otočila malá bytost svoji oválnou hlavu opásanou přilbou na vůdce banditů.
„To se ještě uvidí,“ procedil nenávistně skrz zuby Moris, rozpřáhl se a v návalu vzteku praštil pažbou pulsní pušky malou bytost pod koleno.
„Co blbneš?“ chytil ho za rukáv Tilbot, ale to už malá bytost podklesla v kolenou a její tělo se skácelo na zem.
V nastalém zmatku i Harry přestal přímo ohrožovat svojí zbraní rukojmí. V tu chvíli zaznělo v rychlém sledu několik výstřelů.
„Dobrá práce Nexusi!“ ozval se Buldogův hlas.
„Nedals jim šanci a hezky jsi je vyřídil. Hold není nad tvoje přesný zaměřovací systémy a rychlopalbu,“ uznale pokýval hlavou Beast.
„Jakmile přestali všichni tři bandité přímo mířit na rukojmí, bylo snadné je eliminovat,“ kovovým hlasem odmítl ovace robot.
„Nech na hlavě, plecháči. Já ani nemrknul a už měli kulku v sobě. Jsi pekelně rychlej,“ vysekl Beast další poklonu směrem k Nexusovi 6.
Mezitím Buldog došel k malé bytosti a pomohl jí na nohy.
„Děkuji, za záchranu.“ řekla tiše: „Pomůžete mi sundat přilbu?“
„Moment!“ vložil se do toho Beast: „Říkali přece, že bez přilby je nebezpečnej. Proto mu ji někdo nasadil!“
„Proč nosíte tu přilbu?“ zeptal se přímo android.
„Nasadili mi ji bandité, protože tlumí moje mentální schopnosti. Vy se ale bát nemusíte. Nemám důvod použít je proti svým zachráncům.“
Android vybídl pohledem Beasta a ten svýma silnýma rukama pomohl bytosti sejmout přilbu. Pak se začaly dít věci.
Bytost začala pronikavě měnit barvu. Její tělo přecházelo z bílé do světle modré, potom smaragdově zelné a vzápětí do lehce fialové, až se její barva ustálila na indigově modré.
Beast jen udiveně koukal a nevěřil vlastním očím, zatímco Buldog a Nexus 6 jen sledovali situaci a snažili se svými analyzátory pochopit, co že se to vlastně děje.
„Kdo ksakru jste?“ uklouzlo nakonec Beastovi.
„Jsem ten, co ví všechno a nikdy nezanikne.“ řekla bytost skromně a tiše a po chvíli pokračovala: „Protože jste vynaložili nemalé usilí na mojí záchranu, můžete se každý zeptat na jednu otázku a já vám na ní odpovím. Po pravdě. Zeptejte se na co chcete. Vím všechno.“
Android, robot a zvířecí humanoid. Tři armádní, útočné bojové jednotky, dostali možnost jakou mělo v dějinách vesmíru jen pár vyvolených.
„Kolik mi je let?“ zeptal se bez dlouhého přemýšlení Beast.
Udělal to jednak proto, protože opravdu nebyl žádný filozof a také proto, aby si malého, modře zářícího človíčka vyzkoušel.
„Jste geneticky modifikovaný a šlechtěný agresivní druh. Stáří vašich orgánů je rozličné, protože jich máte několik implatovaných.“
„Tak, tak,“ přitakal zvířecí humanoid: „To víte, několikrát jsem to v boji pěkně schytal, tak mně museli trochu vyspravit. Ale kolik mi teda je?“
„Budu vycházet ze stáří vašeho nervového systému. Váš nervový systém čítá od doby vzniku do teď – 4 roky, sedmnáct dnů, dvacet dva hodin, čtyřicet minut přesně.“
„Tak to je. Už přesluhuju,“ zazubil se Beast a narážel na to, že životnost armádní, útočné, bojové jednotky jeho typu od chvíle, kdy vyjde z genetické banky jako hotový exemplář, až po dobu jejího zániku, je v průměru tři až tři a půl roku. Jen ti nejlepší přežijí více, ale po pěti letech automaticky umírají na selhání některého z orgánů, protože jejich orgány nejsou geneticky upravené pro dlouhý a spokojený život. Naopak. Zvířecí humanoidi většinou zahynou v boji, pro který jsou stvořeni a tak to má být, protože k tomu účelu je armáda vyrobila.
„Teď vy, ptejte se,“ ukázala svým dlouhým, hubeným prstem bytost na Buldoga.
Android se zamyslel. Co by tak potřeboval vědět? Všechno, co potřebuje má uložené v paměťových blocích a ostatní informace jsou pro něj podružné, nepodstatné, zbytečné. Přesto ale chtěl udělat bytosti radost a tak se zeptal: „Kdy bude konec světa?“
„Kterého?“ přivřela přívětivě svoje velké oči malá bytost.
„Myslím vesmíru. Všeho.“
„Odpovím hned, zatím si promyslete otázku vy,“ ukázal na robota.
„Nejsem stvořený proto, abych kladl otázky, ale vybavuje se mi jedna, na kterou se lidé často ptají. Taková informace není podružná, podržím jí pro ně ve své paměti,“ snažil se být užitečný robot, protože ani jinak jednat nemohl.
„A ta otázka zní?“
„Je Bůh?“
Malá, modře zářící bytost se na chvíli zamyslela a pak se usmála: „Na první otázku zvířecího muže jsem již odpověděl. Robot se zeptal, zda-li existuje Bůh. Pokud Bohem myslí stvořitele vesmíru a tím pádem stvořitele veškerých zákonu a principů, na kterých samotný vesmír a veškerý život v něm, funguje pak musím odpovědět - ANO. Bůh existuje. Na otázku androida, kdy zanikne je odpověď také jednoduchá: vesmír zanikne v tu chvíli, až zabijí jeho stvořitele, tedy mne.“
„Ale to by znamenalo, že vy jste ...“ vyhrkl ohromeně Beast.
Malá, indigově zářící bytost pomalu sepjala ruce na útlé břicho a skromně řekla: „Myslím, že byste se měli vrátit. Váš velitel vás už bude jistě postrádat. Vaše mise skončila.“
