Jiné dimenze

Rytíř šel hlouběji do lesa, veden zpěvem. Dorazil na mýtinu, kde uprostřed rostl starý strom. Na jeho největší větvi seděla princezna, ne však uvězněná, ale usmívající se, s vlasy, které jí zářily jako hvězdy. Pod ní seděly bytosti z lesa, které jí zpívaly, zatímco ona si splétala prameny z vlasů, pod korunu z listů.

Když se rytíř objevil, princezna ho uviděla a sestoupila ze stromu. „Čekala jsem na tebe,“ řekla. „Ne na to, abys mě zachránil, ale na to, abys mě našel. Ti, kdo dokážou porozumět moudrosti a klidu, si zaslouží žít po boku bohyně lesa, kterou jsem se stala.“

A nabídla mu možnost zůstat a žít v jejím kouzelném světě. Rytíř Aurien se stal nesmrtelným a šťastným ve světě bezbřehé lásky. S každým dalším okamžikem, který prožil po boku princezny, chápal, že jeho volba byla správná. Namísto boje a riskování ztrát, ve vnějším světě, se mu dostalo věčného klidu a radosti. Uvědomil si, že největší odvahou nebylo najít princeznu, ale přijmout dar nekonečna. Skutečné vítězství nebylo v překonávání hrozeb, ale v nalezení lásky, která je sama o sobě bezčasá a věčná. A náš Rytíř tak konečně nalezl svůj smysl ve světě, kde se nebylo třeba bát konce, a kde mohl svou lásku prožívat po zbytek věčnosti.